Bookmark and Share

Keltové a Rovenská hora u Strážova

Vydáno dne 07. 07. 2006 (5197 x přečteno)

Z anonymity pravěkých národů na území severně od Alp se vynořil na sklonku 6. stol. př.n.l. lid keltský. Obchodní
a hospodářské styky přiblížily keltské prostředí vlivu řecké a etruské civilizace. Do oblasti na sever od Dunaje v dnešním Bavorsku a v jihozápadních Čechách se klade území keltských Bójů, kteří dali Čechám první historický název Boiohaema. Pohoří Šumavy tedy leželo ve středu území obývaného Bóji a bylo jim důvěrně známé. Nepřetržitá posloupnost mohylových kultur českofalcké a milavečské již od doby bronzové byla sice poznamenána výkyvy v intenzitě osídlení, přímá návaznost však nikdy nebyla porušena. Například v Tajanově – Husíně na Klatovsku z 50ti zjištěných mohyl bylo 14 z doby bronzové, 12 z doby milavečsko – knovízské, 7 z doby halštatské a 5 z doby laténské. Toto dlouhodobé osídlení si vyžádalo i vznik obchodních stezek přes Šumavu. A i naopak, obchodní stezky podnítily rozvoj a zalidnění určitých regionů.


Léta jezdím kolem Rovenské hory a vždy při pohledu na ní mi vrtalo hlavou, proč si Keltové postavili hradiště právě zde. Až jednou jsem při prohlížení mapy dostal nápad a spojil jsem Rovenskou horu a Melechovskou hůrku na mapě spojnicí. Došlo mi, že v případě použití strážních ohňů by z těchto dvou keltských hradišť na sebe mezi vrchy krásně viděli. Rovenská hora tedy sloužila jako předsunuté strážní hradiště. Vzhledem k postavení hradiště na Rovenské hoře vklíněné do šumavských hvozdů mělo význam jen tehdy, že již v 5. stol. př.n.l. tudy vedla obchodní stezka přes Můstek k Dunaji. Vzhledem k tomu, že pohoří Šumavy leželo ve středu oblasti kmene Bójů, je to velmi pravděpodobné. Hustota osídlení kolem Klatov si to vyžadovala, zvláště byly-li nejbližší přechody u Domažlic a Českého Krumlova. Samotné hradiště na Rovenské hoře je situováno hlavní obrannou linií na jihozápad a směrem do vnitrozemí je jen terénní vlna směrem na Týnec. Tento název je také keltského původu a znamenal obnažené keltské obchodní středisko. Také archeologický nález kovářské dílny v obci Rovné může být pokládán za možný důkaz poskytovaných služeb na obchodní cestě.

Při úvaze, s čím tehdy Keltové obchodovali, jsem došel k tomu, že to bylo nejčastěji zlato. Přenesl jsem si na mapu lokality, kde Keltové rýžovali zlato a místo, kde stála keltská hradiště (většina byla od sebe vzdálena na den pochodu) a vznikl mi zajímavý obraz. Jako střed tří obchodních cest se zlatem se ukázala Melechovská hůrka. Není tedy zřejmě náhoda, že se kousek od ní v Červeném Poříčí našla i bohatě vybavená mohyla keltského vládce, která patří k největším a nejbohatším v Čechách. Byly v ní i bohaté nálezy bronzů z Řecka. Bohužel všechno skončilo v muzeu ve Vídni. Je tedy pravděpodobné, že Melechovská hůrka je obchodní středisko SUTUAKATUM, o kterém se ve starověku zmiňují.

První zlatá obchodní stezka přibližně vedla z Manětína – Hrádku směrem na Stod, Hradiště
u Lukova, Trný, Holubí hlavu, Tuhošť na Melechovskou hůrku. Druhá z Kladrub přes Radnou, Plzeň – Radobydčice, Loupensko a na Malechovskou hůrku. Třetí z Obřího hradu přes Sedlo, Zbylou, Obrovo hradiště u Žinkov a na Melechovskou hůrku. Další pokračování zlaté stezky na Rovenskou horu a dále k Dunaji je jen logickým pokračováním těchto tří cest, které se na Melechovské hůrce sbíhají.

Proto si myslím, že otevření Světelské stezky v r. 1250 přes Strážov bylo jen novou formou otevření obchodní


Zdroj: Miroslav Čečil