Bookmark and Share

ZAČÁTKY STRÁŽOVSKÉHO SOKOLA

Vydáno dne 08. 12. 2004 (3525 x přečteno)

Tělovýchovná jednota Sokol byla ve Strážově založena na jaře roku 1897. U kolébky její stáli učitel Vavřinec Piťha, obvodní lékař Karel Seichert, obchodník Václav König a mnozí další. Mladí členové Sokola cvičili zprvu v sále hostince čp. 125, v létě pak na obecním tržišti na Pandrousku. Později se cvičilo s povolením obce a ředitele školy v tělocvičně měšťanské školy. Tělocvičná jednota Sokol uspořádala 14. srpna 1904 ve Strážově svůj první sokolský slet a kromě toho měla účast na četných okrskových, okresních, župních i všesokolských sletech v Praze


V roce 1914 se konala ustavující schůze dámského sboru tělocvičné jednoty za účasti devíti zájemkyň o cvičení. Cvičení a sportovní činnost nebyla jedinou aktivitou, pravidelně se pořádaly různé společenské akce, výlety a přednášky (o slavných českých osobnostech, o zdraví apod.). V roce 1914 se např. konala na dnešní dobu hodně netradiční přednáška o spalování mrtvol, přičemž diapozitivy dodal spolek Krematoria z Prahy. Od prvních let po svém založení pomýšlelo náčelnictvo, výbor i členstvo sokolské jednoty na vybudování vlastního tělocvičného stánku, proto bylo ustaveno „Družstvo pro postavení Sokolovny ve Strážově“, které zaměřilo své první kroky na shromáždění dostatečných finančních prostředků. Družstvo získalo také biografickou koncesi a předvádělo veřejná biografická představení. Zprvu na dvoře hostince čp. 108 u Soukupů, kde byla spolková místnost Sokola, později s povolením obce a školních úřadů v tělocvičně měšťanské školy. Dlouholetým členem a příznivcem místní tělocvičné jednoty, které poskytl nejednu vysokou finanční podporu, byl velkoobchodník František Stadler z Prahy. Tento strážovský rodák žil v úzkém vztahu k mnohým členům operního souboru Národního divadla, kteří na jeho popud uskutečnili v létě roku 1922 do Strážova zájezd a ochotně předvedli místnímu publiku vzácné ukázky svého operního umění. Zachoval se o tom zajímavý písemný záznam, který kromě jiného také uvádí, že pstruhy na hostinu pro pražské hosty dodal Alois Denkscherz. Výnos z koncertu, který se konal v tělocvičně měšťanské školy, byl také věnován na postavení sokolovny. V roce 1923 bylo pro sokolovnu získáno vhodné místo na bývalém farském pozemku a povolení od obce lámati kámen v Dlouhé Hůrce (Na Škalici). Dřevo na stavbu věnovaly ze svých lesů okolní obce, někteří velkostatkáři (Dr. Nekvasil z Gerlova, Kolovrat z Týnce) a další. O rok později bylo podle plánů klatovského stavitele architekta Karla Horáka přikročeno ke stavbě. Aby se akce zlevnila, uvolilo se členstvo Sokola odpracovati na stavbě bezplatně určitý počet brigádnických hodin nebo poskytnout odpovídající peněžitý příspěvek, přesto musela místní Kampelička poskytnout nemalou finanční výpomoc. Stavba sokolovny byla dokončena v roce 1925 a dne 16. srpna téhož roku slavnostně otevřena. Ihned po svém otevření sloužila nejen sokolské tělesné výchově, ale stala se důležitým kulturním střediskem obce. Pořádaly se tu pravidelná biografická před-stavení, ochotnická divadla, koncerty, přednášky, veřejné schůze, plesy, slavnosti a podobné akce.