Bookmark and Share

"RUDKA" – POZŮSTATEK PO DOLOVÁNÍ

Vydáno dne 08. 12. 2004 (3747 x přečteno)

V bezprostředním sousedství někdejších strážovských hutí se od nepaměti mírně zvedala a do dálky svou sytou červení zářila mohutná kupa rudé zeminy zvaná "Rudka". Až do let třicátých minulého století byl její vznik a původ pro celý kraj temnou záhadou! Mezi obyvatelstvem kraje kolovaly o jejím původu pouze dohady a domněnky ničím nedoložené


Málokdy sem vkročila lidská noha. Občas si tesaři brávali odtud červenou rudku na barvu, které používali k linkování kmenů před otesáváním na trámy. Občas si odtud někdo odvezl forku rudky pod podlahu novostavby, neboť dobře chránila dřevo před houbou dřevomorkou. Jindy opět zavítal sem, tajně ovšem a nepozorovaně, některý vychytralý "hledač pokladů", aby tu podal štěstí ruku. Marná snaha! Po zlatě a stříbře nikde ani památky. Nejvýš někde nějaký ten nakřaplý hrnec, ojediněle malé čtvercové cihly, láhve, drobné slitky skelné a nic víc! Mnohým vrtalo hlavou, že se po všechna dlouhá léta neuchytil na Rudce ani jeden stromeček, keř nebo aspoň chudičká tráva! Rudka nikoho neživila, zůstávala stále holou a jako němý svědek z dávných časů zatvrzele mlčela.

Výzkum z období první republiky prokázal, že se jedná o odpadovou haldu z původních strážovských hutí. Rudka náležela původně, jako hutě samy, opalecké vrchnosti. Materiál její, v hutích již přepálený a zpracovaný, neměl v minulosti ceny. Hodil se pouze k výrobě přirozené přírodní barvy, která dobře impregnovala dřevo proti škodlivým povětrnostním vlivům. Proto také pečliví konšelé města Klatov chystajíce se v roce 1673 k opravě pobořených městských bran a hradeb obrátili se dopisem na hraběte Pavla Morzina na Opálce, kde uctivě prosí, aby mohli užíti některého vozu té červené hlíny k přibarvení střech na městských branách.

Kolem roku 1800 přešla Rudka v držení městečka Strážova. Stalo se tak patrně po vydání Josefínského katastru, který spravedlivě rozvrhoval pozemkovou daň na selskou i panskou půdu. Proto se tenkrát šlechta zbavovala veškeré málo výnosné půdy, aby se vyhnula vysoké pozemkové dani. Z toho důvodu vzdali se opálečtí páni za podmínek blíže nám neznámých Rudky a okolních neplodných pozemků ve prospěch Obce Strážov. Rudka v majetku strážovské obce ležela léta letoucí nepovšimnuta. Teprve před první světovou válkou prodávala obec čas od času nevelké množství drobného červeného materiálu občanu Úblovi z Javora, který jej prodával dále kterési továrně v Krnově ve Slezsku.

V období první republiky však strážovská Rudka padla do jestřábího oka mnoho-násobnému důlnímu podnikateli Františku Kreysovi ze Staňkova. Umínil si zmocniti se jí zdarma na základě horního vyvlastňovacího zákona. Cíle svého dosáhl v roce 1923! Horní úřady tenkrát přiřkly důlnímu podnikateli Kreysovi strážovskou Rudku s podmínkou, že jí bude užívati na výrobu železa ve vysokých pecích. Této podmínce obdarovaný nový majitel nedostál. Rudku prostě prodával. Ročně šlo několik vagónů kterési chemické továrně v Ústí nad Labem, která ji přenechávala říšskoněmeckému obrovskému chemickému koncernu I. G. Farben, neblaze proslulému za druhé světové války výrobou otravných plynů a prostředků hromadného ničení.

Dnes je převážná část Rudky již odtěžena, přesto zde stále pozůstatky původní haldy snadno v terénu nalezneme – stačí za mostem přes Městišťský potok odbočit doprava a po pár stech  metrech jsme na místě.