regionální spisovatel, dramatik a básník
Dne 13. srpna 1905 se ve Strážově narodil spisovatel, dramatik a básník Josef Jan Kalivoda. Přišel na svět jako třetí syn hostinského a řezníka Jana Kalivody, který v té době vykonával funkci strážovského purkmistra.
V roce 1923 úspěšně absolvoval Obchodní akademii v Klatovech a později nastoupil na místo nakladatelského úředníka v Praze. Tam také započal svoji literární tvorbu.
Za druhé světové války vstoupil do služeb města Klatov, kde pracoval na úřednických místech. V té době již naplno rozvíjí pestrou kulturní a zvláště ochotnickou činnost. Stává se členem Baarovy společnosti ve Kdyni a Literárně-uměleckého klubu v Praze. V roce 1937 Josef Jan Kalivoda založil vlastní hereckou společnost, se kterou procestoval celou republiku. Mnoho regionálních ochotnických spolků hrálo jeho divadelní hry. Mimo literární práci se věnoval i historii. Při badatelské činnosti spolupracoval mimo jiné se strážovským kronikářem Rudolfem Křížkem a ředitelem klatovského muzea Františkem Pláničkou.
Dílo nejvýznamnějšího strážovského spisovatele je velmi rozsáhlé. Básnické sbírky (Na svahu Prenetu, Na rodné hroudě a další) se svým obsahem váží většinou k pošumavskému kraji. Mezi dnešními čtenáři nachází největší oblibu romány, jejichž děj zobrazuje život obyčejných lidí na Strážovsku. Nejznámější jsou: Na křivých cestách, Osud se valí a Tomšovic grunt. Záliba v historii přivedla autora také k napsání tří historických románů, avšak největší část díla je na poli dramatickém. Josef Jan Kalivoda napsal mnoho divadelních her a zdramatizoval i některé ze svých románů.
Kalivoda měl v hlavě mnoho plánů, nelítostný osud však určil jinak. Pracovalo se mu stále hůře, neboť se ohlásila záludná choroba, která ukončila jeho nadějný život v necelých 40 letech. Zemřel na plicní tuberkulózu v Klatovech dne 3. února 1945. Spolu s manželkou Marií rozenou Kubernátovou z Vrhavče měl dvě dcery – Zdeňku a Annu.
Josef Jan Kalivoda nikdy na rodný Strážov nezapomínal, vždyť z jeho díla přímo čiší láska ke kraji pod Prenetem. Následující vyznání tento vztah jen dokresluje: „Již dávno, jako malého chlapce, táhla mne touha a upřímná láska k rodnému kraji a zejména k městečku, kde celá léta dlel náš rod, v dobách dobrých i zlých, a kde jsem se i já narodil. A už když jsem psal soudobé romány z našeho Pošumaví, stále mne vedly myšlenky do mého Strážova.“ Ani Strážováci však na svého spisovatele Kalivodu nezapomínají. V roce 1995 byla na rodném domě slavnostně odhalena pamětní deska a také jeho knihy jsou dodnes v místní knihovně velmi žádané.
