Regionální spisovatel, dramatik a básník
Josef Jan Kalivoda, významný strážovský spisovatel, dramatik a básník, se narodil 13. srpna 1905 ve Strážově do rodiny hostinského a řezníka Jana Kalivody, který tehdy zastával funkci strážovského purkmistra. Jako třetí syn vyrůstal v domě čp. 138 v prostředí, které ovlivnilo jeho život a tvorbu. Strážov se pro něj stal nejen rodným městem, ale také nevyčerpatelným zdrojem inspirace.
Po absolvování Obchodní akademie v Klatovech v roce 1923 se Josef Jan Kalivoda přestěhoval do Prahy, kde začal pracovat jako nakladatelský úředník. Právě tam položil základy své literární dráhy. Jeho první básnické sbírky i divadelní hry se rodily v atmosféře kulturního života hlavního města, avšak vždy si uchovával pevné pouto ke svému rodnému kraji.
Během druhé světové války se vrátil do služeb města Klatov, kde pracoval na úřednických pozicích. Tato doba mu přinesla možnost naplno se věnovat kulturní činnosti. Kalivoda se stal aktivním členem Baarovy společnosti ve Kdyni i Literárně-uměleckého klubu v Praze, což jeho uměleckou tvorbu výrazně ovlivnilo. V roce 1937 založil vlastní hereckou společnost, s níž procestoval Československo. Jeho hry se hrály nejen v hlavním městě, ale také na mnoha regionálních scénách, což mu zajistilo oblibu mezi ochotnickými spolky.
Kalivodovo literární dílo je velmi rozsáhlé a pokrývá několik žánrů. Jeho básnické sbírky, jako „Na svahu Prenetu“ a „Na rodné hroudě“, jsou hluboce zakořeněné v jeho lásce k pošumavskému kraji. K nejčtenějším dílům mezi současnými čtenáři patří jeho romány, které realisticky vykreslují život obyčejných lidí na Strážovsku. Mezi nejznámější patří „Na křivých cestách“, „Osud se valí“ a „Tomšovic grunt“. Josef Jan Kalivoda byl rovněž fascinován historií, což jej přivedlo k napsání tří historických románů. Jeho hlavní přínos však leží v dramatické tvorbě, kde nejen psal nové divadelní hry, ale také zdramatizoval některé své romány.
Spolupráce s významnými osobnostmi kulturního a historického světa byla dalším znakem Kalivodovy činnosti. Při své badatelské práci spolupracoval například se strážovským kronikářem Rudolfem Křížkem a ředitelem klatovského muzea Františkem Pláničkou. Jeho přátelství s nimi mu poskytovalo důležité podněty k tvorbě a upevňovalo jeho postavení jako intelektuála a umělce.
Přestože Kalivoda oplýval nevyčerpatelnou energií a množstvím plánů, jeho život bohužel předčasně ukončila záludná nemoc. Trpěl plicní tuberkulózou, která se zhoršovala a nakonec vedla k jeho skonu 3. února 1945 v Klatovech. Bylo mu pouhých 39 let. Jeho odchod byl pro jeho rodinu i širší kulturní obec obrovskou ztrátou. S manželkou Marií, rozenou Kubernátovou z Vrhavče, měl dvě dcery – Zdeňku a Annu.
Kalivodova láska k rodnému kraji je z jeho děl zcela zjevná. Tato slova, která sám napsal, jeho vztah dokonale vystihují: „Již dávno, jako malého chlapce, táhla mne touha a upřímná láska k rodnému kraji a zejména k městečku, kde celá léta dlel náš rod, v dobách dobrých i zlých, a kde jsem se i já narodil. A už když jsem psal soudobé romány z našeho Pošumaví, stále mne vedly myšlenky do mého Strážova.“
Strážov na svého významného rodáka nikdy nezapomněl. V roce 1995 byla na jeho rodném domě slavnostně odhalena pamětní deska. Jeho knihy zůstávají dodnes oblíbenou součástí místní knihovny a svědectvím o jeho hlubokém vztahu k domovu. Josef Jan Kalivoda je důkazem toho, že i z malého městečka může vzejít velký spisovatel, jehož odkaz přetrvá generace.