regionální malíř
Josef Paveza se narodil dne 20. 9. 1920 ve Strážově v rodině drobného rolníka. Již od útlého mládí se u něj projevovalo výtvarné nadání. Ze všeho nejraději by chodil v přírodě s tužkou a blokem v ruce, ale povinností venkovských dětí bylo pomáhat při hospodářství. A protože práce na poli nebo starost o dobytek mu nikdy k srdci nepřirostly, odchází po ukončení povinné školní docházky do učení na fotografa, aby již po několika týdnech zjistil, že ani tohle nebude to pravé, čemu by se rád dále věnoval. Domluvil se proto se známým klatovským písmomalířským mistrem panem Kolářem a přešel k němu do učení. Zde se již od prvních chvil projevuje jako velmi talentovaný žák. Podle vyjádření mistra pana Koláře, patřil strážovský rodák k jeho nejschopnějším učedníkům.
Jeho touha pracovat v Praze se mu splnila, když po vyučení nastoupil v jedné pražské reklamní agentuře. Zde vytvářel různé nápisy na tabulích nebo fasádách, ale hlavní, na čem pracoval, byla tvorba reklamních diapositivů, které se promítaly před týdeníkem v kinech. To vše mu ale nestačilo. Jeho plány se dále vzdělávat na výtvarné akademii ale přerušila druhá světová válka a povinnost nástupu na nucené práce do Německa, kde písmomalíře předělali na soustružníka pracujícího na výrobě munice.
Po skončení druhé světové války se Josef Paveza vrací zpět do Čech, kde spolu s manželkou Viktorií, se kterou se seznámil v Německu, zakládá rodinu. K písmomalířině se již nevrací a nadále pracuje jako soustružník kovů v plzeňské Škodovce, dále krátce v družstvu Plzeňské dílo ve Strážově na výrobě různých upomínkových předmětů. Další epizodou v jeho životě je nástup do nově vzniklého Kovodružstva ve Strážově, kde pracuje jako soustružník a po absolvování večerní průmyslové školy v Klatovech, postupně jako konstruktér, mistr a vedoucí provozu, kterým byl až do odchodu do důchodu v roce 1980.
Dá se říci, že ať byl zaměstnán kdekoliv, doslova všechen svůj volný čas po práci věnoval malování a rodině. Miloval přírodu, a to nejen v okolí svého bydliště, ale celou Šumavu. V přírodě, s malířským stojanem a paletou, trávil spoustu času, a to hlavně na podzim, kdy příroda doslova hrála všemi barvami a kde mohl uplatnit svůj vytříbený cit pro míchání barev. Jeho velkou láskou byly květiny, které maloval velmi často. A to převážně ty, které rostly v okolí – šeříky, pivoňky, hledíky, slunečnice, mečíky atd. Zvláštní oblibu u něj získaly růže a kytice lučních květů.
Josef Paveza zemřel 8. dubna 1996. Odešel tak oblíbený regionální malíř, jehož díla zdobí nejeden strážovský byt.
