Josef Paveza
Regionální malíř
Josef Paveza, jeden z nejtalentovanějších regionálních malířů Strážovska, se narodil 20. září 1920 ve Strážově, v rodině drobného rolníka. Již od útlého věku se u něj projevovalo mimořádné výtvarné nadání. Když zrovna nemusel pomáhat s pracemi na rodinném hospodářství, s oblibou se toulal přírodou s tužkou a blokem v ruce, zachycoval krásy šumavské krajiny a dával průchod své kreativitě. Přestože venkovské děti měly povinnosti spjaté s polními pracemi a péčí o dobytek, Josef cítil, že jeho životní cesta povede jiným směrem.
Po ukončení základní školy se proto rozhodl zkusit své štěstí v učňovském oboru a začal se učit fotografem. Rychle však zjistil, že fotografie není tím, čemu by chtěl zasvětit svůj život. Brzy se tedy domluvil se známým klatovským písmomalířem panem Kolářem a přešel k němu do učení. Tento krok se ukázal být klíčovým – Josef od samého začátku exceloval a brzy byl panem Kolářem považován za jednoho z nejschopnějších žáků, jaké kdy měl.
Po úspěšném vyučení se Josefova touha po dalším sebezdokonalování naplnila, když získal zaměstnání v jedné z reklamních agentur v Praze. V hlavním městě se věnoval tvorbě reklamních nápisů na tabule, fasády a především přípravě diapozitivů promítaných v kinech. Tento moderní způsob propagace však jeho ambice plně nenasytil. Josef snil o studiu na výtvarné akademii, avšak jeho plány přerušila druhá světová válka. Byl povolán na nucené práce do Německa, kde se místo umění věnoval soustružnictví při výrobě munice.
Po válce se Josef Paveza vrátil do Československa a společně se svou ženou Viktorií, se kterou se seznámil během nucených prací, založil rodinu. Přestože se k písmomalířskému řemeslu již nevrátil, našel uplatnění jako soustružník kovů v plzeňské Škodovce. Později pracoval ve strážovském družstvu Plzeňské dílo, kde se podílel na výrobě upomínkových předmětů, a následně v Kovodružstvu, kde postupně získal vedoucí pozice. Po absolvování večerní průmyslové školy se stal konstruktérem a nakonec vedoucím provozu. V Kovodružstvu pracoval až do svého odchodu do důchodu v roce 1980.
Nicméně ať už Josef pracoval kdekoliv, jeho skutečná vášeň se vždy točila kolem umění. Po práci se věnoval své milované rodině, ale každou volnou chvíli trávil malováním. S malířským stojanem a paletou se vydával do přírody, především do svého milovaného okolí Šumavy, kde zachycoval přirozenou krásu podzimních barev a proměn krajiny. Jeho obrazy květin – šeříků, pivoňek, hledíků, slunečnic, mečíků a zejména růží a lučních květů – vynikají jemností a vytříbeným citem pro barevné odstíny.
Josef Paveza zemřel 8. dubna 1996, ale jeho umělecký odkaz žije dál. Jeho obrazy zdobí mnohé domovy na Strážovsku a připomínají nejen krásu zdejší přírody, ale také odhodlání a lásku člověka, který svůj život věnoval umění. Paveza byl nejen talentovaným malířem, ale také inspiroval své okolí vášní, pracovitostí a nezdolnou vůlí proměnit své sny ve skutečnost. Strážov na svého oblíbeného rodáka nikdy nezapomene.