Území v příhodné poloze na dně hluboké horské kotliny bylo osídleno na Strážovsku jako jedno z prvních již brzy po roce 1200. Nejdříve zde stávala pouze vladycká tvrz se dvorem. Její jméno je však původu záhadného a ne zcela jasného. V polovině 13. století byla zřízena „Světelská obchodní stezka“, která vedla z Bavorska přes Pancíř a Prenet ke Klatovům. Jedna z větví této obchodní stezky údajně z Prenetu sestupovala přes Víteň do Strážova. Zdejší tvrz měnila často své majitele. Později bývala ve společném vlastnictví se dvorem ve Strážově. V letech 1400 – 1404 byl vlastníkem víteňské tvrze Jan z Krásného Dvora. V letech 1407 – 1409 ji držel Jan z Rabí a ze Švihova. Od něj pak koupil „zboží víteňské“ Racek z Bradáčova za 100 hřiven stříbra.
O rok později se uvádí jako držitel Vítně a části Strážova Jan Valkoun z Adlaru a bratranec jeho Vilém. Jan Valkoun byl horlivý husita a nadšený účastník husitských bojů. Dne 10. listopadu 1419 se konalo v Praze celonárodní shromáždění husitů. Mezi poutníky z Klatovska byl i pán z Vítně šlechtic Jan Valkoun z Adlaru. O velikém jeho vlivu a vážnosti svědčí, že při smíření Starého a Nového Města pražského zvolen byl za jednoho z vyjednavačů. Zemřel roku 1437 v husitské pevnosti – městě Táboře.
Další osudy víteňské tvrze nejsou známy. Zbořena byla ještě před koncem 15. století. Roku 1540 se již uvádí v majetku opáleckých pánů „tvrz pustá Víteň a při ní dvůr poplužní“. Víteňský poplužní dvůr pak příslušel k opáleckému panství přes 260 let. V roce 1800 jej totiž poslední majitel, Karel Josef kníže z Palmů, prodal. Strážovský kronikář Rudolf Křížek uvádí, že v období první republiky vymizela z paměti místních obyvatel nejen poloha tvrze, ale nevědělo se nic ani o její existenci. Rudolf Křížek za pomoci vykopávek ve stodole čp. 7 zjistil, že stará víteňská tvrz stávala v jihozápadní časti osady, a to v místech, kde dnes stojí čísla popisná 7, 18, 19 a 28.
Vraťme se však k prodeji a parcelaci víteňského dvora na přelomu 18. a 19. století. V té době se přestaly totiž panské dvory vyplácet. Až do té doby byl největším příjmem všech těchto dvorů chov ovcí. Smrtelnou ránu chovu ovcí v Čechách tehdy zasadil stále stoupající dovoz laciné vlny z Austrálie. Cena ovčí vlny u nás stále klesala, proto také začali majitelé dvorů své málo výnosné hospodářství rozprodávat místnímu obyvatelstvu i přistěhovalcům odjinud. Došlo i na panský poplužní dvůr ve Vítni. Už před rokem 1800 odprodal jeho majitel Karel Josef kníže z Palmů všechna pole. Dne 28. srpna 1800 byl prodán zbytek dvora, který toho času tvořily zejména hospodářské budovy (ratejna, kuchyně, sklepy, stodoly, kolny, stáje) a několik zbylých pozemků. Dvůr koupil Ignác Vydra, avšak neměl v úmyslu zde hospodařit. Jednalo se spíše o spekulativní obchod, neboť nemovitost zanedlouho prodal manželům Jakubovi a Anně Haningerovým ze Sušice se stoprocentní přirážkou oproti nákupní ceně. Stejné úmysly ukázalo i několik dalších majitelů, kteří přicházeli a odcházeli v těsném sledu za sebou. V roce 1816 koupili víteňský dvůr asi za 10.000 zlatých tři společníci Ondřej Pampel, Kryštof a Josef Roth. Tito rozparcelovali a rozprodali zbytek pozemků, a panský poplužní dvůr se tak scvrkl na malou selskou usedlost čp. 7, která zůstala ve vlastnictví rodiny Rothů. V polovině 19. století se jako hospodář na tomto dvoře uvádí Matěj Adamec s manželkou Marií rozenou Roth.
Dle historických záznamů měla osada v roce 1577 vedle poplužního dvora pouze 5 selských usedlostí. V roce 1789 měla Víteň spolu s panským dvorem na Splži 14 obytných stavení. V roce 1900 se zde uvádí 19 domů a o třicet let později se píše již o 32 popisných číslech. Od roku 1964 byly k MNV Víteň přičleněny také Horní Němčice a Brtí. V lednu 1976 byl zdejší národní výbor zrušen a připojen ke Strážovu. Dnes žije ve Vítni 76 obyvatel. Z celkového počtu 37 domů je jich 23 trvale obydleno a zbytek slouží pouze k rekreačním účelům.
Ostatní místní části:
Božtěšice – Brtí – České Hamry – Horní Němčice – Javoříčko – Kněžice – Krotějov – Lehom – Lukavice – Mladotice – Opálka – Rovná – Splž – Strážov – Zahorčice
