Všestranně činný učitel
Antonín Jiřík, jehož jméno je neoddělitelně spjato se Strážovem, byl nejen legendou místního školství, ale také obdivuhodným člověkem s nesmírně pestrým životem. Přestože dne 5. dubna 2019 uplynulo již 10 let od jeho odchodu, jeho odkaz je stále živý a inspirující. Narodil se 9. ledna 1921 v domě č. p. 138, kterému se po chalupě říká „u Lukšů“. Jeho otec Karel patřil k posledním tkalcům na Strážovsku, což dokládá nejen rodinné zakořenění v tradičním řemeslu, ale i pouto k místu, kde Antonín vyrůstal.
Mladý Antonín navštěvoval strážovskou základní školu a jeho nadání i zvídavost jej přivedly ke studiu na učitelském ústavu ve Svatém Janu pod Skalou, kde studoval v letech 1936–1940. Již tehdy se formovala jeho osobnost, která spojovala disciplínu, odhodlání a hlubokou lásku k pedagogickému povolání.
V roce 1940 nastoupil jako hospitant na obecné škole ve Strážově – učitelskou praxi vykonával bez nároku na odměnu. O rok později se stal učitelským praktikantem a jeho cesta učitele začala nabírat na významu. Po skončení druhé světové války byl Antonín Jiřík jmenován řídícím učitelem v Petrovicích u Janovic a následně v Bystřici u Nýrska. Po absolvování základní vojenské služby se vrátil do školství, tentokrát na školu v Hadravě. Nicméně jeho nejzásadnější působení mělo teprve přijít.
V roce 1946 byl Antonín přidělen do Krotějova, kde působil na malé jednotřídní škole. Spolu se svou manželkou Miroslavou zde nejen vyučoval, ale také bydlel. Tato škola se stala místem, kde zanechal nejhlubší stopu. Vychovával zde generace dětí z Krotějova, Hájku, Splže a Divišovic. Jeho přístup nebyl jen o předávání znalostí – Antonín Jiřík dovedl žáky nadchnout, inspirovat a ukázat jim hodnoty, které přesahovaly školní lavice. Přestože byla škola v Krotějově v 60. letech uzavřena, Antonín pokračoval v učení ve Strážově, až do svého odchodu do důchodu v roce 1981.
Avšak jeho život se zdaleka neomezoval jen na školu. Jiřík byl člověkem mnoha zájmů, od mládí aktivně hrával fotbal a cvičil v Sokole. Jeho energie a zápal jej přivedly do místních spolků – stal se včelařem, myslivcem, chovatelem i zahrádkářem. S nadšením se věnoval historii Strážova, a to nejen jako badatel, ale také jako vypravěč, který svými příběhy oživoval minulost pro mladší generace. Miloval fotografii, která mu umožňovala zachytit atmosféru svého rodného kraje i významné události.
Antonín Jiřík byl učitelem v tom nejlepším smyslu slova – nejenže předával vědomosti, ale také svým příkladem ukazoval, jak žít plnohodnotný a smysluplný život. Byl zosobněním hodnot, jako jsou pracovitost, láska k rodné zemi a komunitní duch. Jeho životní příběh je důkazem toho, jak hluboký vliv může mít jeden člověk na své okolí. A i když jeho fyzická přítomnost již pominula, jeho duch a odkaz zůstávají ve Strážově navždy přítomné.